Faktoring je použití pohledávek subjektu vypůjčujícího si jako základu pro ujednání o financování s věřitelem. Dlužník je ochoten přijmout factoringovou dohodu, když potřebuje hotovost dříve, než jsou platební podmínky, za kterých jsou její zákazníci povinni platit. Faktory jsou obvykle ochotny v rámci tohoto typu ujednání poskytnout prostředky poměrně rychle.
Tento typ výpůjčky je zamýšlen jako krátkodobý, aby vypůjčené prostředky byly splaceny, jakmile zákazníci splatí související pohledávky. Faktoringovou dohodu lze rozšířit neustálým převracením nové sady pohledávek; pokud ano, dlužník může mít základní úroveň dluhu, která je vždy přítomna, pokud může vydržet ekvivalentní množství pohledávek.
Poplatky spojené s factoringem jsou poměrně vysoké, díky čemuž je tato jedna z dražších alternativ financování k dispozici. V důsledku toho dlužníci obvykle přezkoumají jiné typy ujednání o financování, než se rozhodnou pro factoring jako jednu z možností. Startovní podnikání bez podnikové historie však mohou tradičnější věřitelé odmítnout, a proto musí jako hlavní cestu k získání přístupu k hotovosti použít factoring.
Existuje několik variant faktoringového konceptu, kterými jsou:
Věřitel má kontrolu. Věřitel poskytne určité procento ze zůstatků pohledávek dlužníkovi a zaváže se pohledávky inkasovat. Věřitel sleduje všechny pohledávky za klienty dlužníka a platby zasílá na určené místo věřitele. Tento přístup snižuje riziko nezaplacení věřiteli.
Dlužník má kontrolu. Pohledávky se v zásadě používají jako záloha na hotovostní zálohu od věřitele, ale dlužník si nad pohledávkami udržuje kontrolu a inkasuje je od zákazníků. Tento přístup je pro zákazníky nejméně viditelný.
Z pohledu dlužníka existuje silná pobídka k tomu, aby zákazníci nevěděli o jakémkoli faktoringovém uspořádání, protože factoring dává vzhled podniku, který má vratké finance. Díky tomu, že dlužník získá kontrolu nad pohledávkami, je však méně pravděpodobné, že by věřitel mohl inkasovat pohledávky v případě selhání dlužníka. Mezi stranami tedy existuje vnitřní napětí, pokud jde o to, jak má být sestaveno factoringové uspořádání.
