Přehled metod váženého průměru
K přiřazení průměrných výrobních nákladů k produktu se používá metoda váženého průměru. Vážený průměr nákladů se běžně používá v situacích, kdy:
Inventární položky jsou tak prolínány, že je nemožné přiřadit konkrétní náklady konkrétní jednotce.
Účetní systém není dostatečně propracovaný, aby sledoval vrstvy zásob FIFO nebo LIFO.
Inventární položky jsou tak komoditizovány (tj. Navzájem identické), že neexistuje způsob, jak přiřadit náklady jednotlivé jednotce.
Při použití metody váženého průměru vydělte náklady na zboží dostupné k prodeji počtem jednotek dostupných k prodeji, čímž se získá cena váženého průměru za jednotku. V tomto výpočtu jsou náklady na zboží dostupné k prodeji součtem počátečních zásob a čistých nákupů. Tento údaj váženého průměru pak použijete k přiřazení nákladů jak konečnému inventáři, tak ceně prodaného zboží.
Čistým výsledkem použití váženého průměru nákladů je, že zaznamenané množství zásob představuje hodnotu někde mezi nejstarší a nejnovější jednotkou zakoupenou do zásoby. Obdobně budou náklady na prodané zboží odrážet náklady někde mezi náklady na nejstarší a nejnovější jednotky, které byly během daného období prodány.
Metoda váženého průměru je povolena jak obecně přijímanými účetními zásadami, tak mezinárodními standardy účetního výkaznictví.
Příklad váženého průměru nákladů
Společnost Milagro Corporation se rozhodla použít metodu váženého průměru pro měsíc květen. Během tohoto měsíce zaznamenává následující transakce:
