K zástavě pohledávek dochází, když podnik použije své aktivum z pohledávek jako zajištění úvěru, obvykle úvěrové linky. Jsou-li tímto způsobem použity pohledávky, věřitel obvykle omezuje výši půjčky na:
70% až 80% z celkové výše nesplacených pohledávek; nebo
Procento pohledávek, které klesá na základě stáří pohledávek.
Druhá alternativa je z hlediska věřitele bezpečnější (a proto se běžněji používá), protože umožňuje konkrétnější identifikaci těch pohledávek, u nichž je nejméně pravděpodobné, že budou inkasovány. Například banka nemusí povolit použití jakýchkoli pohledávek jako zajištění, pokud jsou starší než 90 dnů, 80% všech pohledávek ve věku 30 až 90 dnů a 95% všech pohledávek starých 30 dnů nebo méně . Věřitel může také výslovně vyloučit jakékoli pohledávky, na které společnost poskytla neobvykle dlouhé platební podmínky. Tím, že je tento konzervativní při výpočtu maximální částky, která má být zapůjčena, se věřitel chrání před vydáním dluhu, který nelze v případě nesplácení platby plně vyrovnat kolaterálem.
Na základě ujednání o zástavě pohledávek společnost, která je předmětem ujednání, vyplní po dokončení každého vykazovaného období certifikát základního úvěru a předá podepsaný certifikát věřiteli. Věřitel může také požadovat, aby byla spolu s certifikátem předána kopie zprávy o stárnutí pohledávek ke konci měsíce, pro případ, že by věřitel chtěl vysledovat částky na certifikátu zpět k detailům podkladových pohledávek. Tento požadavek se nejčastěji předkládá na konci roku, nikoli pro každý měsíční certifikát.
Osvědčení o půjčovací základně rozpisuje částku pohledávek nevyrovnaných na konci vykazovaného období do věkových skupin určených věřitelem, vypočítá maximální povolenou částku výpůjčky na základě výše pohledávek a uvádí částku skutečně zapůjčenou. Věřitel používá tento certifikát ke sledování výše dostupného kolaterálu a toho, zda potřebuje upravit výši dluhu, který má společnost k dispozici. Pokud výše nesplaceného dluhu přesáhne částku pohledávek uvedenou v základním osvědčení o půjčce, dlužník musí tuto částku splatit věřiteli.
Na základě zástavní smlouvy si společnost ponechává vlastnictví a je odpovědná za vymáhání pohledávek, nikoli za věřitele. Přestože má nyní věřitel na pohledávkách právní zájem, není nutné o tomto úroku informovat zákazníky.
