Sekvenční odběr vzorků je technika odběru vzorků, která zahrnuje hodnocení každého vzorku odebraného z populace, aby se zjistilo, zda odpovídá požadovanému závěru; auditor ukončí hodnocení vzorků, jakmile bude pro závěr dostatečná podpora. Tento přístup může vést k tomu, že bude zkoumáno méně vzorkovacích jednotek, ačkoli vzorkování bude pokračovat, pokud budou zjištěny nějaké odchylky. Následně plány postupného odběru vzorků fungují nejlépe, když se očekává několik odchylek.
Sekvenční vzorek se obvykle skládá z dvou až čtyř skupin vzorkovacích jednotek. Auditor používá počítačový program k určení velikosti každé z těchto skupin na základě přijatelné míry odchylky, rizika nadměrného spoléhání a očekávané míry odchylky populace.
Proces sekvenčního vzorkování začíná tím, že auditor zkoumá první skupinu jednotek vzorkování. Na základě výsledků tohoto prověření se auditor rozhodne, zda:
Přijměte posuzovanou úroveň kontrolního rizika, aniž byste se zapojili do jakéhokoli dalšího odběru vzorků;
Zastavte jakýkoli další odběr vzorků, protože plánované spolehlivosti a přijatelné míry odchylky nelze dosáhnout kvůli přítomnosti příliš mnoha odchylek; nebo
Zapojte se do prověrky dalších jednotek vzorkování, abyste získali více informací o tom, zda lze podpořit plánovanou posuzovanou úroveň kontrolního rizika.
Například auditor vyvine sadu tří skupin jednotek vzorkování, kde každá následující skupina obsahuje stejný počet jednotek, z nichž mají být odebrány vzorky. Plán vzorkování má pokračovat k další skupině jednotek vzorkování, pokud předchozí skupina obsahuje alespoň jednu odchylku. Několik výsledků je:
Scénář 1. Analýza první skupiny neodhalí žádné odchylky, takže auditor dospěl k závěru, že vzorek podporuje plánovanou posuzovanou úroveň kontrolního rizika. Proto se rozhodne, že nebude zkoumat žádné další jednotky vzorkování.
Scénář 2. Analýza první skupiny odhalí dvě odchylky, takže se auditor rozhodne pokračovat v odběru vzorků pomocí další skupiny odběru vzorků. Zjistilo se, že tato druhá skupina obsahuje jednu další odchylku, takže audit pokračuje u třetí skupiny vzorků v jejím pokračujícím hledání dalších informací, aby se zjistilo, zda zvýšené výsledky vzorků nakonec podpoří posuzovanou úroveň kontrolního rizika.
Scénář 3. Analýza první skupiny odhaluje čtyři odchylky, což je příliš mnoho odchylek. Zapojení do prověření dalších skupin vzorkovacích jednotek situaci nezlepší, takže auditor zastaví proces odběru vzorků.
Pokud se ukáže, že je nutné přistoupit k další skupině jednotek vzorkování, měl by auditor zvážit poměr nákladů a přínosů pokračování v testování. Je možné, že auditor nebude ochoten projít každou skupinou jednotek výběru a místo toho přijme závěr, že plánované spolehlivosti a přijatelné míry odchylky nelze dosáhnout.
