Fiduciární účetnictví zahrnuje zaznamenávání transakcí spojených s důvěryhodným nebo realitním subjektem a vydávání pravidelných zpráv o stavu subjektu. Toto účetnictví je řešeno na hotovostní bázi, kde se hotovost zaznamenává při přijetí a výplaty a rozdělení se zaznamenávají při zaplacení.
Velká část účetní práce správce zahrnuje rozhodování o tom, zda by příjmy a výplaty měly být přiřazeny k příjmu nebo jistině. Příjem jsou peníze nebo majetek přijatý jako aktuální výnos z jistiny, zatímco jistina je majetek držený v důvěře pro pozdější distribuci zbývajícímu příjemci. Pravidla, jak alokovat příjmy a výplaty, mohou být obsažena v příslušném dokumentu závěti nebo důvěryhodnosti; pokud ne, použije správce pravidla stanovená v zákoně o jednotném jistině a příjmech (upraveném příslušnou vládou státu).
Dohoda o závěti nebo svěřenském fondu může mít navíc jedinečné schéma rozdělování, které se liší od standardního přístupu k pravidelnému vydávání příjmu příjemci příjmu, přičemž zbytek příjemce obdrží jistinu později. Účetnictví spojené s konkrétním majetkem nebo svěřenským fondem by tedy mohlo být zcela jedinečné od toho, co je potřebné pro jiné majetky nebo svěřenské fondy.
Správce alespoň jednou ročně vystaví svěřenecké účetnictví všem příjemcům. Pro tento dokument neexistuje žádný pevný formát, ale obvykle obsahuje následující:
Titulní stránka a shrnutí účtů
Rozpis příjmů
Harmonogram výplat
Rozvrh distribucí
Rozpis zisků a ztrát
Počáteční a konečné plány aktiv
Dalším fiduciárním účetním problémem je koncept účetní hodnoty. Ve většině účetních rámců to jednoduše znamená aktuální účetní hodnotu aktiva, ale ve fiduciárním účetním systému to znamená, že hodnota aktiva byla změřena po určité události, například po zahájení správy správce, takže následné změny v hodnotě aktiv lze připsat konkrétnímu správci.
Může být také nutné, aby správce zúčtoval převody mezi příjmem a jistinou. Tyto transakce mohou být nutné k úhradě velkých výdajů, k významným kapitálovým investicím nebo k úhradě zadlužení důvěry.
