Pokud dochází k odpisu nedobytných pohledávek tak, jak k nim dochází (metoda přímého odúčtování), pak nastanou chvíle, kdy zákazník neočekávaně zaplatí fakturu poté, co byla odepsána. V takovém případě je správným řešením zrušení odpisu, což přinese záporné náklady na nedobytné pohledávky, pokud dojde k původnímu odpisu o měsíc dříve než zrušení.
Na druhou stranu, pokud se používá metoda opravných položek a každý měsíc se z výdajů na nedobytné pohledávky účtuje odhadovaná částka, neočekávaná platba od zákazníka nemusí vést ke zrušení původního výdaju na nedobytné pohledávky. Místo toho, protože předpokladem metody příspěvku je to nějaký pohledávka nebude inkasovatelná (jen nevíme kterou), účetní by za normálních okolností nesnížil zůstatek v opravné položce na pochybné účty.
Metoda používaná k zaznamenávání nedobytných pohledávek bude tedy klíčovým určujícím faktorem v tom, zda bude podnik někdy čelit negativním výdajům na nedobytné pohledávky.
