Existuje několik způsobů použití termínu debetní poznámka:
Inkrementální fakturace. Může se jednat o alternativní verzi faktury pro zákazníka a používá se, když byla částka fakturovaná na původní faktuře příliš nízká. Dlužný doklad je tedy v zásadě přírůstkovou fakturací částky, která měla být zahrnuta do původní faktury. Toto použití není běžné, protože mnoho společností jednoduše vystaví původní fakturu s úpravou nebo vystaví fakturu s přírůstkovou částkou, místo aby použila dobropis. Debetní dobropis se obvykle vydává ve stejném formátu, jaký se používá pro fakturu. Při vystavení se debetní poukázky obvykle objevují na měsíčních výpisech neuhrazených pohledávek, které se zasílají zákazníkům.
Interní offset. Pokud na účtu zákazníka zbývá malý zůstatek kreditu, může být vygenerován debetní lístek k jeho vyrovnání, což umožňuje účetním zaměstnancům zůstatek na účtu vymazat. Tato situace může nastat, když zákazník přeplatí (i když by takové platby měly být zákazníkovi vráceny nebo předány příslušné státní vládě podle zákonů o právním omezení), nebo když účetní chyba zanechá na účtu zbytkový zůstatek.
Bankovní transakce. Banka vytvoří debetní sdělení, když naúčtuje společnosti poplatek na výpisu z účtu, čímž sníží zůstatek na běžném účtu společnosti. Pokud tedy bankovní účet má zůstatek 1 000 $ a banka si účtuje poplatek za službu ve výši 50 $ s debetním lístkem, pak účet má zbývající zůstatek 950 $. Příkladem poplatků, které mohou způsobit debetní memoranda, jsou poplatky za bankovní služby, poplatky za šek se zvýšeným (nedostatkem finančních prostředků), poplatky za tisk šekového materiálu a poplatky za pronájem za použití vzdálených skenerů a softwaru pro snímání vkladů.
Z zde uvedených použití představují bankovní transakce nejběžnější použití debetních poukázek.
Podobné podmínky
Debetní poznámka je také známá jako debetní memorandum.
