Existují dvě definice konceptu standardní pracovní rychlosti, které jsou následující:
Základ nákladů. Jedná se o plně zatíženou cenu práce, která se vztahuje na výrobu produktu nebo poskytování služeb. Tyto informace se používají k určení zisku odvozeného z prodeje, který předpokládá zahrnutí všech příslušných nákladů. Tato cena práce se také používá k výpočtu nákladů na ukončení zásob a nákladů na zboží prodané v rámci standardního systému kalkulace.
Cenový základ. Jedná se o cenu za hodinu, která je zákazníkovi účtována za poskytnuté služby. Tato cena se skládá ze standardní ziskové marže, jakož i nákladů na práci poskytovatele a všech režijních nákladů souvisejících s prací (například výhod). Tyto informace se používají pro fakturaci služeb a pro stanovení dlouhodobých cen produktů. Naopak, společnost může vytvořit standardní míru pracovní síly, která není v žádném případě založena na podkladových nákladech, místo toho se zaměřuje na míru, kterou trh přijme.
V obou případech může existovat řada standardních sazeb práce, každá na základě obecných dovedností zaměstnanců, u nichž se předpokládá, že budou zapojeni do související práce. Pokud existuje pouze jedna standardní míra pracovní síly, měla by být založena na váženém průměru plně zatížených mzdových nákladů těch zaměstnanců, u nichž je pravděpodobné, že se budou zabývat související prací.
Informace potřebné k odvození standardní pracovní síly zahrnují:
Mzdové sazby zaměstnanců za hodinu
Posuňte rozdílné platové sazby za hodinu
Očekávané úrovně přesčasů
Očekávaná platba za kusovou jednotku na vyrobenou jednotku
Náklady na dávky (například zdravotní a zubní pojištění) za hodinu
Procento daně ze mzdy související s platem za hodinu
